Kdy řešit psychický stav
Zdravím, pro upřesnění tak mi je 18 let a už od 8 třídy (±5let) mám problém se "špatnýma" myšlenkama. Už si to moc nepamatuji, ale vždy přišlo nějaké období kdy jsem prostě byl smutný. Nechápal jsem co se děje, nebo z jakého důvodu. V té době jsem míval sebevražedný myšlenky, ale nemyslím si že bych to dokázal udělat. Jen mi z té doby zůstalo pár jizev na ruce.
Vždy to bylo třeba na nějakou dobu, pak to zase odešlo. Taky jsem na začátku 8. třídy začal mít úzkosti z lidí - při mluvení s kamarády, nebo hlavně před třídou.
Pořád jsem si říkal říkal že to zmizí a bude v pohodě, ale takový stavy pořád přetrvávají. Od té doby co si na základce spolužák vzal život tak už jsem nemíval sebevražedný myšlenky.
V prváku na střední jsem měl poprvé LSD (70ug, lehký bad trip). Byla to věc u které jsem zjistil co to úzkost reálně je a že jsem ji míval na základce - do té doby jsem si myslel že to je normální stres.
Pak byl druhák a ten jsem skoro celý prohulil (3x týdně na večer). To se mi úzkosti proměnili na derealizaci. V tu dobu jsem dost řešil co je se mnou špatně a proč jsem tak psychycky nestabilní.
To mi došlo že by mohl být problém kvůli výchově, mám je rád a nechcni říct proti ním nic špatného. Jen vůbec nevím jak to je normální. Rodiče se začnou (třeba 4x týdně) hádat, může to být klidně i nějaká blbost. Pak ještě to, že jeden z nich se hodně rychle naštve a začne nadávat. Může to být kvůli tomu že nepomáhám, protože nevím s čím a jen stojím, moc se ptám co mám dělat, něco jsem udělal blbě atd., na základce mě za to ještě uhodily.
No a teď se blíží konec třeťáku, stále často bývám psychicky v píči. Jsem socially awkward , nedokážu se moc zařadit mezi cizí lidi (v tom se naštěstí zlepšuji). Mám nízké sebevědomí a začíná na mě být vyvíjen tlak kvůli maturitě. Ať se začnu učit, jestli to nedám tak si to budu platit sám..
Zase občas mívám sebevražedný myšlenky, pár týdnů jsem třeba šel kolem kolejí kde projížděl vlak a začal jsem myslet na to tam prostě skočit. Mezitím jsem si představoval co by bylo potom až bych umřel. V tu chvíli jsem měl i strach co se to se mnou děje protože mě to extrémně lákalo a nechápal jsem to.
Jen stále nevím jak moc je to normální oproti ostatním lidem. Pořád na tom někdo může být hůř. Nebo to takhle má skoro každý idk. Taky děkuji všem co si to celý přečetl a byl bych rád za odpověď.